Kontrola hasicích přístrojů vs. periodická zkouška: v čem je rozdíl

Ve vyhlášce i v běžné mluvě se objevují dva termíny, které se snadno pletou: kontrola provozuschopnosti a periodická zkouška. Nejde o synonyma - mají jinou četnost, jiný rozsah a v praxi i jinou náročnost.

Kontrola provozuschopnosti - jednou ročně

Kontrola provozuschopnosti je ta pravidelná, kratší kontrola, kterou vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ukládá provádět nejméně jednou za rok. Kromě ročního intervalu se dělá i mimořádně - vždy po použití přístroje, při pochybnosti o jeho funkčnosti nebo po mechanickém poškození. První kontrola musí proběhnout nejpozději do jednoho roku od instalace přístroje.

Podrobně, včetně toho, kdo kontrolu smí dělat a jak se prokazuje, popisujeme v článku Revize hasicích přístrojů: lhůty, postup a kdo je smí dělat .

Periodická zkouška - jednou za 3 nebo 5 let

Periodická zkouška je náročnější úkon, který zahrnuje i hydraulickou tlakovou zkoušku nádoby hasicího přístroje. Interval se liší podle typu náplně:

• § vodní a pěnové přístroje - periodická zkouška jednou za 3 roky,
• § ostatní typy (práškové, sněhové s CO₂) - periodická zkouška jednou za 5 let.

Tlaková zkouška ověřuje, zda nádoba přístroje po letech provozu stále vydrží tlak náplně bez rizika prasknutí. Jde tedy o kontrolu samotné nádoby, ne jen toho, co je vidět zvenku.

V praxi to obvykle znamená, že se přístroj musí od nádoby vypustit a rozebrat, nádoba se otestuje zvlášť a přístroj se znovu naplní a smontuje. Jde tedy o zásah, který zabere víc času než roční kontrola a obvykle se dělá mimo místo instalace, v servisním zázemí revizní firmy.

Proč se to zkouší až po letech a ne hned od začátku? Nádoba hasicího přístroje je tlaková nádoba, která je celou dobu provozu vystavena tlaku náplně, výkyvům teploty i běžnému opotřebení. I když se přístroj nikdy nepoužije, materiál stárne - proto se v pravidelných odstupech ověřuje, že nádoba pořád spolehlivě drží tlak, ne až ve chvíli, kdy je potřeba ji použít.

Co mají obě kontroly společné

Kontrolu provozuschopnosti i periodickou zkoušku smí provádět pouze odborně způsobilá osoba s oprávněním od výrobce přístroje. Po obou úkonech se provozuschopnost prokazuje stejně - dokladem o kontrole, kontrolním štítkem na přístroji a plombou spouštěcí armatury. Rozdíl je v tom, co technik při návštěvě skutečně dělá a jak často se k danému přístroji vrací.

Zjednodušeně: kontrola provozuschopnosti odpovídá na otázku „je přístroj teď v pořádku a použitelný?“, zatímco periodická zkouška odpovídá na otázku „vydrží ještě nádoba samotná bezpečně tlak náplně na dalších pár let?“. Obě otázky jsou pro reálnou funkčnost přístroje stejně důležité, jen se ptají na jinou věc a proto mají i jinou četnost.

Jak se termíny obou kontrol potkávají

U přístroje, který má za sebou několik let provozu, se může stát, že roční kontrola a periodická zkouška vyjdou na stejné období. V takovém případě technici obvykle obě kontroly zkombinují do jedné návštěvy - nemusíte tedy objednávat servis dvakrát za sebou, pokud oba termíny vycházejí blízko sebe. Vyplatí se proto mít u každého přístroje poznamenané datum poslední kontroly i poslední periodické zkoušky, aby bylo jasné, co přesně je aktuálně potřeba.

Proč rozdíl znát

Pokud plánujete termín s revizním technikem, je dobré vědět, jestli přístroj potřebuje jen roční kontrolu, nebo mu už vyprší lhůta pro periodickou zkoušku - liší se totiž čas i rozsah práce na místě. U starších přístrojů nebo těch, které nikdo neeviduje, je nejjednodušší nechat si oboje ověřit najednou při jedné návštěvě technika. To se hodí zejména u objektů s víc přístroji najednou, typicky u SVJ a bytových domů , kde je výhodné mít pro celý objekt jednoho dodavatele a jeden přehled termínů. Orientační ceny obou úkonů najdete v článku Revize hasicích přístrojů cena .

Shrnutí na jednu stránku

Kontrola provozuschopnosti je krátká, roční prohlídka. Periodická zkouška je náročnější úkon včetně tlakové zkoušky nádoby, který přichází jednou za 3 roky u vodních a pěnových přístrojů a jednou za 5 let u ostatních typů. Obojí smí dělat jen odborně způsobilá osoba a po obou se provozuschopnost prokazuje stejně - dokladem, štítkem a plombou. Kdy má který přístroj termín, se nejsnáz zjistí z data na aktuálním štítku nebo z posledního dokladu o kontrole.